Mag. Art Andrea Očková
rodačka z Košic momentálně působí ve Vídni. Absolvovala Fakultu designu Technické univerzity v Košicích (1987–1991), později studovala na Vysoké škole užitého umění ve Vídni (Die Hochschule für angewandte Kunst) u prof. Paola Pivy. V roce 1998 si založila ateliér architektury a interiérového designu Signed by Andrea Ocko. Jistý čas Andrea pracovala také jako redaktorka časopisu Linie pro pěkné bydlení (Línia pre pekné bývanie). Jako designérka spolupracovala s významnými slovenskými výrobci nábytkových kolekcí, věnovala se návrhům veletržních konceptů pro výstavy ve Frankfurtu nad Mohanem a v Milánu, navrhovala interiéry a architekturu na Slovensku, v Maďarska, Rakousku, ve Spojených arabských emirátech a v Číně.V současné době se věnuje především architektuře, hlavní důraz klade na komplexní sjednocení exteriéru, interiéru a designu.

Andreo, co pro tebe znamená interiérový design?
Úžasnou příležitost skloubit funkčnost s uměním, psychologií, možnost vyjádřit se prostřednictvím objektů, barev a tvarů. Je to neuvěřitelná příležitost poznat klienta, jeho způsob života, myšlení a šance přenést všechno to poznané do trojdimenzionálního prostoru. Pro mě se tak naplňuje touha vidět proměnu, jak z kukly pocitů, chutí, představ a přání klienta vylézá motýl vzájemného porozumění. Ten se přetváří do podoby interiéru, domu, věcí člověku blízkých, užitečných a krásných.

Co tě v prostoru, který zařizuješ, nejvíc inspiruje?
Prostor samotný. Neexistuje prostor lepší nebo horší, existuje jen lepší nebo horší řešení. Motivují mě prostory, které bych zařadila do kategorie složité. Vždy mě přivedou k řešením, které mě významně posouvají v mé tvorbě.

Si přítelkyní čalouneného nábytku?
Miluji čalouněný nábytek. Je to právě ten objekt, který umožňuje komunikaci, relaxaci, je hnízdem, do kterého se rádi uchýlíme s dobrou knihou, kde popíjíme oblíbený drink. Je velice zajímavé pozorovat, jak právě čalouněný nábytek ovlivňuje dění a náladu například na rodinném večírku, zda lidé sedí a živě komunikují, anebo se uchýlí do pohodlné relaxační polohy a rozhovor se utlumí. Sedačka svým tvarem vysloveně určuje chování jejích uživatelů a právě tak i já se snažím umisťovat sedačky a vytvářet jimi různé zóny v rámci prostoru.

Která ze sedaček Phase ti nejvíc sedí?
Sympatický mi je design většiny sedaček Phase. Dají se bez problémů kombinovat i s vyhraněným stylem. Kromě barvy a materiálu potahu lze prostor doladit výběrem vhodného podnoží, malými detaily a doplňky, které v konečném důsledku pocitově propojí vzhled celého prostoru. Pro nekomplikovanou a přitom elegantní formu mi z modelů Phase sedí hlavně sedačky Milano, Catania a Monaco. Navíc na subtilním kovovém podnoží působí lehce.

Tvůj byt čeká na velkou proměnu. Co všechno dopřeješ vlastnímu interiéru?
Moc ráda bych mu dopřála právě těch několik zón navíc, které se dají vytvořit díky čalouněnému nábytku. Jeden čalouněný objekt velkorysých rozměrů poslouží mé rodině, aby se mohla celá pohodlně usalašit v neděli po probuzení s ranní kávou a kakaem pěkně pod dekou a naladit se na nadcházející den. Další objekt by byl jen můj: velké křeslo s podnožkou a lampou pro chvíle s dobrou knihou. Vysloveně pro komunikaci a zajímavé rozhovory jsem si vysnila dvě křesílka se stolkem a svíčkou, kde by si partneři viděli do očí. A ještě houpací křeslo.

Procestovala jsi díky své práci kus světa, zařídila a zažila mnohé domy, byty, prodejny, showroomy, výstavní kóje. Na čem si podle tvých zkušeností ve svých domech a bytech nejvíc zakládají Slováci, Rakušané, Maďaři, Italové nebo i jiné národy?
Jeví se mi to takto: Slováci si na své byty dost potrpí. Ti, kteří si dají zařídit svůj byt architektem, se rádi obklopují značkovým a designovými kusy nábytku. Možná někdy neodhadnou svoje potřeby a spíš se nechávají inspirovat trendy. Rakušané jsou naopak velmi zatížení na svůj životní styl, na svoje zvyky a potřeby. Jejich interiér se jim musí podřídit, musí vyjadřovat jejich osobnost, původ. Rádi se obklopují věcmi po svých předcích, váží si tradice, upřednostňují vyjádření osobního stylu. Italové jsou fascinováni značkovými objekty, dají na design a čistotu stylu. S vytříbeným vkusem se už narodí. Architekt se u nich může kreativně doslova vybláznit. Když se na trhu objeví něco nového, může se to hned objevit i u nich doma.

Máš své oblíbené kusy nábytku?
Protože se každoročně zúčastňuji veletrhů nábytku, moje potřeby a tužby se mění. Mám ale srdcovky, bez kterých mě bydlení nebaví J, ale ještě si na ně musím našetřit.

Co by sis v životě nedala do bytu? Mám na mysli něco z bytového zařízení či doplňků.
V životě bych si do bytu nedala vycpané zvíře nebo jelení parohy. Taky bych zmínila objekty velké, kýčové a zlaté. Naučila jsem se ale jedno: nikdy neříkej nikdy. Jako artefakt nebo kontrast, případně ironie se to někdy perfektně hodí.

S kterým známým designérem, architektem, umělcem by sis dovedla představit spolupráci?
Jéé, moc ráda bych spolupracovala s Karimem Rashidem.

Jaké projekty tě nejvíc lákají?
Náročné. Kde se každý vzdá a tvrdí, že se něco nedá. Mám ráda výzvy a ráda si pohrávám s hranicemi možností. Přináší to samozřejmě i problémy s realizací, ale když to vyjde, je to pro každého pocit, jako by objevil Ameriku.

Dala by ses na návrh sedačky? Co by v takovém případě bylo pro tebe největší inspirací?
Jak už jsem se zmínila, sedačka je výzva, protože určuje společenský chod událostí. Největší inspirací je inovace, být něčím výjimečný a jiný a zároveň klasický pro uživatele, který si chce koupit sedačku.