Katka Feldeková
Věk: 34
Povolání: zpěvačka kapely KaFe Band, herečka
Styl: nevyhraněný, jen ne minimalistický
Záliby: děti a soulad slova s hudbou v milovaných šansonech
Povaha: dobrosrdečná, s velkými přílivy a odlivy energie
Na kterou sedačku či pohovku tvého dětství nejvíc vzpomínáš? Na které ti bylo dobře?
Bylo jich víc, ovšem v té tvrdošínské, do které jsem se vždycky zašila a pozorovala babičku, jak vaří, tak v té se mi hrozně líbilo. Babička byla vynikající kuchařka, ale strašná patla matla: když vařila džem, byl to mimořádný zážitek! Měla ho na stěnách i ve vlasech, byl zkrátka všude. Prskal na všechny strany. Ale nejlepší z toho zážitku byla pohovka, která ani nebyla pohovkou, bylo to takové vajíčko potažené koženkou, možná kůží, naplněné polystyrenovými kuličkami. Potah v odstínu neurčité tmavohnědé a barva našeho srnčího ratlíka se shodovaly. Jak se kuličky časem vyseděly, vajíčko bylo čím dál tím menší a splasknutější, takže když si do něj sedl tatínek, museli jsme ho z té vajíčko-pohovky všichni zdvihat. Tátovi se ze sedačky sice těžko vstávalo, ale hověl si v ní rád. I ten náš pes, jmenoval se Amor, tu vajíčkovou sedačku miloval a rád se v ní pelešil, až tak, že ho na ní častokrát nebylo ani vidět. Tatínek kolikrát do toho vajíčka celou svojí váhou dosedl, zrovna když se tam právě uvelebil Amor. A pokaždé se zpod tatínkova zadku ozvalo úpěnlivé štěkání a kňučení. Naštěstí to Amorek vždycky přežil.
Na co dbá Katka Feldeková, když si vybírá svoji sedačku?
Důležité je, aby si i návštěva mohla posedět, aby se dalo na sedačce natáhnout, a když přijde někdo, s kým by se na ní mohlo ležet, tak aby se snadno rozložila. Bydlím v malém bytě, kde obývák zároveň slouží i jako ložnice. Druhý pokoj patří mojí dcerce Aničce. Proto do obýváku potřebuju dostatečně odolnou rozkládací sedačku. Vystřídala jsem tři roztahovací pohovky, než jsem narazila na takovou, která vydrží každodenní roztahování a skládání, která při rozkládání nepoškrábe parkety a nepoláme se. Ale i tahle poslední má už svoje mouchy. Asi se hodně namáhala.
V čem si teď nejradši hovíš?
Nejradši si hovím na starožitné pohovce, takové očalouněné trojsedákové lavici z 19. století. Nevím, odkud se u našich vzala. Stará je, pohodlná je, je cítit stařinou, ale když se na ni s maminou svalíme, dáme si kávu a cigaretku a kecáme, tak tehdy se cítím nejlíp. Tedy pokud jde o pohovky nebo sedačky.
Je to alt-duetsch nebo art-deco?
Nevím, jestli je to art, ale když si na to hodím deku…
Čím ti je tvoje sedačka?
Mám teď práci, při které stojím dvanáct hodin v kuse, potom přijdeš například na poštu a zase stojíš v řadě, v kuchyni vaříš a stojíš, všude stojíš nebo sedíš na židli. Když už je konečně čas na pohodlí, tak mám chuť sednout si na sedačku a pak už můžu přemýšlet o i blbostech, dívat se na televizi. Sedací souprava pro mě není jen místem k sezení a ležení, ale představ si, že na ní i stojím, když luxuju pavučiny. A je tudíž moc důležité, aby vydržela i tuhle zátěž. Výborné jsou sedačky, pod kterými se toho dá hodně schovat. Víš, kolik ponožek jsem pod nimi ztratila? Když večer přijdu z koncertu, mám už roztaženou sedačku, jen si vyčistím zuby, shodím šaty na zem, potom je ráno posbírám, hodím do prádla a pak přijde ta chvíle, kdy všechno vyndám z pračky a najednou zjistím, že ponožky už netvoří pár. Z toho vyplývá, že moje sedačka se selektivně živí ponožkami: vždycky z každého páru jen jednu. Když se blíží návštěva, pohovku složím a někdy tak objevím nestrávené kusy do ponožkových párů. Sedačka mi tak dělá radost. Vždycky mě to náramně potěší, když najdu druhou zdravou ponožku.
10 akčních otázek a odpovědí:
Barva sedačky?
Červená
Barva polštářů?
Nemám polštáře
Chceš polštář?
No tak dej. Ne, já polštář moc nepotřebuju, bolívá mě z něho krk. Když přece jen usnu na polštáři, tak si všelijak lámu krk. Pohodlněji se mi leží bez polštářů, ale mám přítele, který si kromě jednoho polštáře dá pod hlavu všechny, které najde. Ten jeden dá psovi. Moje nynější sedačka má taková opěradla, která se dají přesouvat. Můžeš si je dát tam, kam právě potřebuješ. Přítel vždycky sedačku předělá a udělá si v ní úkryt, aby mu netáhlo na hlavu. Už když jsem tu sedačku kupovala, měla jsem tušení, že budu mít přítele, který se bude v sedačce schovávat před průvanem… nebo přede mnou.
Z čeho potah?
Z hladké, na dotek příjemné textilie.
Štíhlou nebo masivní sedačku?
Masivní, ať se můžu rozvalit.
Opěrky zad?
Vysoké.
Sedačka hranatá nebo oblá?
Hranatá. Je praktičtější při umísťování do malého prostoru.
Nožičky?
Já jsem ráda, když si někdo všímá mých nožiček. Nožičky sedačky přece nemůžou konkurovat mým nožičkám. Ty sedačkové musí být hlavně nenápadné.
Sedačka snů? To asi nebude krátká odpověď…
Kdybych si opravdu mohla vybrat interiér a do něj sedačku, tak by byla velká a masivní, mohla by být starožitná, oblá, červená, s dřevěným rámem a velkými dřevěnými nohami i s chodidly, takovými tlapami – to je sentimentální vzpomínka na sedačku u rodičů. Kdyby nebyla starožitná, tak by byla hand made praštěná. Taková by mohla mít i velké proletáře.
Kde by takové sedačce bylo u tebe nejlíp?
Když je krásna, i uprostřed pokoje, někdy i na zelené louce. Pro mě je důležité, abych se doma nemusela otáčet, jestli za mnou někdo nestojí, zatímco já si hovím na sedačce. Potřebuju pocit bezpečí za zády, i když ve volném prostoru mi velká prostranství dělají dobře. Na dovolené v Chorvatku jsem se odplavila na nafukovacím křesle co nejdál od břehu, jen abych si užila otevřené moře. Ale doma mám ráda za zády stěnu a jistotu, že tam na mě nikdo nečíhá se sekyrou v ruce.
A co tak designové kousky?
Designové je často nepohodlné. Nejdřív pohodlí, až potom úlet. Když na sedačce usneš nebo podřimuješ, tak ti je jedno, jak vypadá, ale určitě ti není jedno, jak se na ní cítíš. Hodně lidí se při koupi nechá oklamat zjevem sedačky místo toho, aby si pořádně vyzkoušeli, jak se jim na ní sedí. Doma pak zjistí, že návštěvy k nim ani moc nechodí. Na okukování sedačky přátelé prostě nemají čas. A tak se sedačkou zůstanou majitelé sami a je jim na ní nepohodlně a časem už není ani tak krásná, protože já bych jí nechtě propálila cigaretou, někdo jiný by ji polil červeným vínem, přilepila by se na ní míchaná vajíčka… Tak k čemu byl ten výběr? Ale mít tak bílou sedačku a v rámci psychohygieny na ni pastelkami a fixkami na textil malovat, co tě napadne, třeba obkreslit flek, co zůstal po těch míchaných vajíčkách, udělat z nechtěného žádané, to si umím živě přestavit. Byl by to takový desigual home made styl. Kačenko, to je velká inspirace pro nezávislé duše! Jednou si to dopřejeme.
V divadle s tebou hrává i nábytek. Které pohovky či křesla ti utkvěly v paměti?
Křeslo Edith Piaf ve hře Smrt v růžovém, které otec koupil ve starožitnictví speciálně pro tuto příležitost. Krásné červené čalounění, dřevěná kostra, pěkně modelované opěrky: křeslo, ve kterém potom Edith umřela v každém představení. I proto jsem na začátku, když jsme nahrávali rozhovor, řekla, že sedačka by měla být tak pohodlná, aby když si na ní sedneš, jsi mohla komfortně čekat třebas i na smrt.
Ty ale žiješ. Co plánuješ ve svém zpěváckém či hereckém životě?
Účinkování ve filmech v poslední době moc nevyhledávám. Mojí prioritou je momentálně kapela – hrajeme šansony, džezové standardy. Jsem zaměstnaná – odšťavňuju pomeranče, chystám ještě víc hraní s kapelou. Zpívání je nepravidelný příjem, musím tedy mít i jiné zaměstnání, aby se šeky daly pravidelně platit a abychom si časem mohli koupit novou sedačku. Takovou, na které bychom se samým štěstím zbláznili.
Malý manuál Katky Feldekové k výběru sedačky:
- Nezapomeňte změřit sedačku a změřit interiér, do kterého ji chcete dát.
- Myslete na to, že když si na sedačku budete lehat, nebudete to vždycky dělat sami.
- Hledejte sedačku, ve které si každý může dělat svoje úkryty.
- Sedačka by se měla dát ve vašem prostoru snadno otočit.
- Sedačka by se měla umět přizpůsobit měnícímu se počtu příslušníků domácnosti.
- V případě rozchodu členů domácnosti by se měla dát sedačka rozdělit, aniž by bylo nutné použít motorovou pilu.
- Sedačka by neměla komplikovat pohyb a vstávání, ale usnadnit život hlavně jedincům s problematickými klouby a jinými zdravotními neduhy
- Sedačka má být bezpečným kusem nábytku. Je nepřípustné, aby k zaklíněnému sedačkovému povaleči bylo nutné volat zdravotníky nebo hasiče.
- Aby si člověk nenarazil píšťalu, sedačka by neměla vystrkovat tvrdé rohy a hrany.